Jdi na obsah Jdi na menu
 


Po útrapách, které skýtalo učení pejska čistotě, můžeme po téměř dvou měsících říct, že jsme se báječně sžili. Každý musel ustoupit z některých svých nároků. Nevěříme tomu, že se psovi nesmí ustoupit, aby poznal, kdo je doma pánem. Myslím, že je to spíš o tom, aby se vybudovalo pohodlné soužití celé rodiny s pesákem, aby nikdo netrpěl. Náš Frameček se pořád cpal do ložnice do naší postele. Když vidíte, jak tam stojí na zadních a kouká těma očima, malejma, škemravejma...., no tak jsme ho tam pustili!!! Ale i on musel ustoupit ze svých nároků, ...nespí s námi v posteli, ale má tam svůj pelech. Obě strany jsme spokojené a skvěle nám to šlape. Když jsme se ho snažili vyhazovat a zavírat na noc do ohrádky, tak nás celou noc po hodině a půl budil, že jde jako čůrat. 6x za noc se oblékat a nosit psa z patra dolů po schodech je i ve dvou lidech záhul. Vydrželi jsme to měsíc a půl a stálo to za pendrek. Akorát jsme byli všichni nervózní. Dvounožci z nevyspání a Framik měl každý večer nervy, že bude zase zavřený bez nás. Po přestěhování do ložnice jdeme ven o půlnoci a pak až ráno po čtvrté hodině. NÁDHERA!!!! Štěně spí, jako dudek, a my konečně taky.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář